Můj příběh s kolem začal před dvěma roky ukončením manželství. Hledala jsem adekvátní náhradu za manžela, jemuž se přístav zdál těsný. Potřebovala jsem pročistit hlavu a nechtěla jsem jen bezcílně bloumat ulicemi a koukat na šťastné lidi.
A protože mám v práci kolegy, co denně jezdí do práce na kole, v hlavě mi cvakl nápad. Jasně, pořídím si kolo, budu jezdit a třeba najdu na svých cestách i nějaký protějšek.
Protože jsem se v kolech nevyznala a nechtěla jsem v různých prodejnách čelit tlaku prodejců vnutit mi to nejdražší kolo, objednala jsem si přes e-shop kolo, které se mi jen vizuelně líbilo. Říkala jsem si....na to moje ježdění...
Ač se mi kolegové posmívali, co to bude za křáp za cenu 6tis., museli uznat, že je celkem "slušné".
Začala jsem jezdit. Přibyla helma, cyklistické kalhoty, bunda.Začala jsem se na kole cítit dobře. vyjížděla jsem delší a delší trasy, občas vyrazila na kole do práce. Po jednom pádu, za který jsem si ale mohla sama, protože jsem podcenila fyzikální zákony, jsem kolo opět na chvíli schovala.
Sama sobě jsem ale nadala, protože se nerada vzdávám a kolo opět putovalo ze sklepa ven.
Na stepařské soustředění do Sloupu jsem už jela na kole rovnou z Brna a během týdne absolvovala ve Sloupě a jeho okolí několik fantastických výletů. A tam mne to chytlo. To bylo v roce 2013 v létě.
Nyní je rok 2014, na kolo přibyly blatníky, tachometr a další svítilny. Jezdím od 10.3. do práce každý den a za každého počasí. 10km tam a deset zpátky. Celkově mám naježděno přes 500km. Jezdím za každého počasí, ráno občas dojíždím do práce omrzlá ale vůbec mi to nevadí.
Na kole si připadnu neuvěřitelně svobodná, vyčistím si hlavu a zaženu všechny chmury. Měsíčně ušetřím 500 za šalinkartu a ještě mám lepší fyzičku a zpevněné svaly. Sportuji na čerstvém vzduchu, naučila jsem se jezdit mezi auty a v provozu a ještě se mi nestal žádný kolaps.
Mnozí známí, včetně mých dětí se mne ptají, zda mi to stojí za to, být věčně spocená, zmrzlá, špinavá.
A já odpovídám: ano, stojí. A to pochopí zase jenom ten, co zná ze sedla kola tyhle pocity.
Proto přeji všem bezpečné a klidné jízdy na kole a věřte vy ostatní, co váháte.....je to paráda.
Vaše Karla